Kam se mi po léčbě ztratil mozek? Chemobrain není jen zapomínání

Kam se mi po léčbě ztratil mozek? Chemobrain není jen zapomínání

"Jak jsem se sem dostala?"

"Co jsem to vlastně chtěla říct?"

"To jméno znám. Mám ho na jazyku…"

"Proč mi něco, co jsem dříve zvládla za deset minut, teď trvá půl hodiny?"

Možná se vám po onkologické léčbě začaly stávat věci, které jste dříve téměř neznali.

Zapomenete, proč jste přišli do místnosti. Během rozhovoru ztratíte nit. Nemůžete najít úplně obyčejné slovo. Přečtete stránku knihy a zjistíte, že vlastně nevíte, co jste právě četli.

A čím častěji se to děje, tím víc vás možná napadá:

"Co se to se mnou děje? Proč moje hlava nefunguje jako dřív?"

Nejste jediní.

Tyto obtíže mají své jméno – cancer-related cognitive impairment (CRCI), tedy kognitivní poruchy spojené s nádorovým onemocněním a jeho léčbou.

Často se jim říká jednoduše chemobrain nebo brain fog – mozková mlha.

A rozhodně nejsou známkou toho, že jste najednou méně schopní nebo inteligentní.

Chemobrain není jen zapomínání

Název "chemobrain" může působit trochu zavádějícím dojmem.

Kognitivní obtíže totiž nejsou spojeny pouze s chemoterapií a mohou se objevit také u lidí léčených jinými způsoby. U některých pacientů se dokonce objevují už před zahájením léčby.

Mohou zasáhnout několik oblastí najednou.

Typické je například:

• horší soustředění,
• zapomínání jmen, termínů nebo běžných věcí,
• obtížnější hledání správných slov,
• pomalejší zpracování informací,
• problém dělat několik věcí současně,
• horší plánování a organizace,
• obtížnější učení nových věcí,
• pocit, že je hlava "v mlze".

Člověk přitom většinou přesně ví, že jeho hlava funguje jinak než dříve.

A právě to může být velmi frustrující.

"Já přece vím, co chci říct…"

Jedním z typických momentů je hledání slov.

Vedete rozhovor a najednou se zaseknete.

Víte přesně, co chcete říct. Víte, že to slovo znáte.

Ale ono nepřichází.

Nebo vám někdo něco vysvětluje a vy zjistíte, že po několika větách už nedokážete udržet pozornost.

Případně začnete dělat jednu věc, někdo na vás promluví – a vy už nevíte, co jste dělali předtím.

Pro okolí to může vypadat jako obyčejná roztržitost.

Pro člověka, který byl celý život zvyklý spoléhat na svoji paměť a schopnosti, ale může být taková změna velmi nepříjemná.

Proč se to děje?

Na tuto otázku zatím neexistuje jedna jednoduchá odpověď.

Výzkum ukazuje, že kognitivní obtíže při nádorovém onemocnění pravděpodobně vznikají kombinací více faktorů.

Roli může hrát samotné onemocnění i jeho léčba. Kognitivní funkce ale mohou současně ovlivňovat také únava, nedostatek spánku, bolest, anémie, hormonální změny, některé léky, stres, úzkost nebo deprese.

Proto není úplně přesné říct:

"Chemoterapie mi poškodila mozek."

Situace bývá mnohem složitější.

Výzkum skutečně popisuje u některých pacientů změny ve fungování mozku a zabývá se řadou možných biologických mechanismů. Stále ale neplatí, že by u každého člověka existovala jedna konkrétní změna, která všechny jeho potíže vysvětlí.

A právě proto je důležité své obtíže řešit individuálně.

Když mozek nezvládá tolik jako dříve.

Představte si, že jste před léčbou dokázali současně vařit, telefonovat, kontrolovat domácí úkol dítěte a ještě přemýšlet nad tím, co musíte udělat druhý den.

Po léčbě vám zazvoní telefon během vaření – a najednou nevíte, co jste chtěli udělat dál.

Neznamená to, že jste "hloupější".

Mozek může mít jednoduše problém zpracovat tolik podnětů současně.

Proto mohou být náročná například hlučná místa, velké množství lidí, dlouhé porady, multitasking nebo situace, kdy po vás někdo chce několik věcí najednou.

Někdy pomůže něco velmi jednoduchého:

Jedna věc. Jeden úkol. Jeden krok.

A potom další.

Únava a mozková mlha spolu mohou souviset.

V předchozím článku jsme se věnovali cancer-related fatigue – únavě spojené s nádorovým onemocněním a jeho léčbou.

A právě únava může kognitivní potíže ještě zhoršovat.

Možná si všimnete, že ráno přemýšlíte poměrně dobře, ale večer už hledáte slova a nedokážete se soustředit.

Nebo že po náročném dni je vaše "mozková mlha" mnohem výraznější.

Proto má smysl sledovat nejen co zapomínáte, ale také kdy se vám to děje.

Může vám to pomoci lépe poznat vlastní hranice.

Co můžete vyzkoušet v běžném životě?

Nemusíte svou paměť neustále testovat.

Naopak.

Klidně si část její práce přesuňte jinam.

Pište si poznámky.

Používejte kalendář a připomínky v telefonu.

Mějte jedno místo na klíče, léky a důležité dokumenty.

Větší úkoly rozdělte na několik menších.

Když se potřebujete soustředit, vypněte televizi nebo odložte telefon.

A pokud můžete, nedělejte několik náročných věcí současně.

Nejde o podvádění vlastní paměti.

Jde o vytvoření prostředí, ve kterém po ní nemusíte chtít víc, než právě zvládá.

Pomoci může také pohyb.

Přiměřená fyzická aktivita není důležitá pouze pro tělo.

Může prospívat také psychice a kognitivním funkcím a současně pomáhat s únavou.

Nemusíte začít intenzivním tréninkem.

Pro někoho může být prvním krokem pravidelná procházka.

Důležité je přizpůsobit pohyb aktuálnímu zdravotnímu stavu a možnostem – zejména během léčby je vhodné případné omezení konzultovat s ošetřujícím týmem.

Kdy to říct lékaři?

Pokud máte pocit, že se vaše paměť, pozornost nebo schopnost přemýšlet změnila, řekněte o tom svému ošetřujícímu týmu.

Zvlášť pokud vám potíže komplikují práci, péči o rodinu nebo běžné fungování.

Lékař může posoudit, zda k nim nepřispívá například anémie, porucha spánku, bolest, některý lék, hormonální změny nebo jiný zdravotní problém.

V některých případech může být vhodná také cílená rehabilitace nebo další odborné vyšetření.

A ještě jedna důležitá věc:

náhle vzniklá výrazná zmatenost nebo prudké zhoršení kognitivních funkcí není něco, co bychom měli automaticky připsat "chemobrainu".

Takovou změnu je potřeba řešit s lékařem bez odkládání.

Vrátí se moje hlava zase zpátky?

Tohle je možná otázka, která člověka trápí nejvíc.

U mnoha lidí se kognitivní obtíže postupně zlepšují. Doba i míra zotavení jsou ale individuální a u některých pacientů mohou potíže přetrvávat déle.

Proto není fér stanovovat vlastnímu mozku termín:

"Léčba skončila před třemi měsíci. Už bych měla fungovat normálně."

Vaše tělo se zotavuje.

A váš mozek je jeho součástí.

Nejste méně schopní. Jen možná potřebujete fungovat trochu jinak.

Možná teď potřebujete seznam tam, kde jste ho dříve nepotřebovali.

Možná musíte dělat jednu věc místo pěti.

Možná potřebujete víc času na práci, častější přestávky nebo si před důležitou schůzkou všechno napsat.

To není selhání.

Je to způsob, jak se přizpůsobit tomu, čím vaše tělo právě prochází.

A pokud jste někdy po léčbě stáli uprostřed místnosti a říkali si:

"Proboha, co jsem sem vlastně šla udělat?"

možná teď alespoň víte, že v tom nejste sami.

 V HOPE chceme mluvit i o následcích léčby, které nejsou na první pohled vidět.

Protože uzdravení nekončí poslední dávkou léčby.

Někdy právě tehdy začíná další část cesty – návrat k vlastnímu tělu, vlastní hlavě a postupně také k životu, který vám dává smysl.

Článek má informační charakter a nenahrazuje lékařské vyšetření ani individuální doporučení ošetřujícího týmu. Nové, výrazné nebo rychle se zhoršující potíže s pamětí, myšlením či orientací vždy konzultujte s lékařem.